2. Korinťanům 12:9 - Má síla je dokonalá ve slabosti

2. Korintským 12:9 je mocnou připomínkou toho, že Boží síla je dokonalá v naší slabosti. Tento verš hovoří o myšlence, že když jsme slabí, Bůh nám může ukázat svou sílu a moc. Je to připomínka toho, že bez ohledu na to, jak slabí se můžeme cítit, Bůh je tu vždy, aby nám dal sílu a pomohl nám v našich zápasech.

Tento verš je skvělou připomínkou toho, že Bůh je vždy s námi, i v našich nejslabších chvílích. Můžeme se na něj spolehnout, že nám dá sílu a odvahu čelit jakékoli výzvě. Je to také připomínka toho, že Boží moc je dokonalá v naší slabosti a že je schopen využít našich slabostí, aby nám ukázal svou sílu.

Tento verš je důležitou připomínkou toho, že bychom se nikdy neměli stydět za své slabosti, ale spíše je využít jako příležitost spolehnout se na Boha a ukázat Jeho sílu. Je to také připomínka toho, že bez ohledu na to, jak slabí se můžeme cítit, Bůh je tu vždy, aby nám dodal sílu a odvahu.

Klíčová slova: 2 Korintským 12:9, Má síla je dokonalá ve slabosti, Boží síla, Boží moc, spolehněte se na Boha, sílu a odvahu, slabosti.

The království Boží je plná velkých paradoxních pravd. Jednou z těchto pravd, jak nám říká Bible, je síla Ježíš Kristus je dokonalá v naší slabosti. Jako následovník Ježíše, apoštol Pavel se dozvěděl, že Boží síla byla snáze vidět ve chvílích jeho slabosti.

Klíčový biblický verš: 2. Korinťanům 12:9

Ale on mi řekl: 'Stačí ti má milost, neboť má síla se projevuje ve slabosti.' Proto se budu tím raději chlubit svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. (ESV)

Trn v těle

Většina bible učenci se domnívají, že ‚slabost‘, o které zde Paul mluvil, byla nějakým fyzickým postižením — ‚trnem v těle‘. Text vyjadřuje myšlenku, že tato nemoc na Pavlovi lpěla. Všichni máme tyto trny, tyto slabosti, kterým nemůžeme uniknout.

Kromě fyzických onemocnění sdílíme velké duchovní dilema. Jsme lidé a žít křesťanský život vyžaduje víc než jen lidskou sílu. Vyžaduje to Boží moc.

Snad největším bojem, kterému čelíme, je přiznat si, jak slabí jsme. Některým z nás k přesvědčení nestačí ani celoživotní porážka. Stále se snažíme a selháváme, tvrdošíjně se odmítáme vzdát své nezávislosti.

Dokonce i duchovní obr jako Paul měl problém přiznat, že to sám nezvládne. Plně důvěřoval Ježíši Kristu spása , ale trvalo to Paula, bývalého Farizej , déle, aby pochopil, že jeho slabost byla dobrá věc. Nutilo ho to – stejně jako nás – zcela spoléhat na Boha.

Nesnášíme být závislí na někom nebo na čemkoli. V naší kultuře je slabost vnímána jako vada a závislost je pro děti.

Je ironií, že přesně to jsme my – děti Boží, náš nebeský Otec . Bůh chce, abychom k němu přišli, když potřebujeme, a jako náš Otec to pro nás naplňuje. Toto je význam lásky .

Slabost nás nutí spoléhat se na Boha

Většina lidí nikdy nepochopí, že nic nemůže naplnit jejich hluboké potřeby kromě Boha. Nic na zemi. Pronásledují je peníze a sláva, moc a majetek , jen aby přišel s prázdnýma rukama. Právě když si myslí, že ‚mají všechno‘, uvědomí si, že ve skutečnosti nemají nic. Pak se obracejí k drogám resp alkohol , stále nevidí, že byly stvořeny pro Boha a že jen on může uspokojit touhu, kterou v nich stvořil.

Ale nemusí to tak být. Každý se může vyhnout životu se zavádějícím účelem. Každý může najít smysl, když se podívá na jeho zdroj: Boha.

Naše slabost je právě tím, co nás vede k Bohu na prvním místě. Když popíráme své nedostatky, unášíme se opačným směrem. Jsme jako malé dítě, které trvá na tom, že to udělá samo, když je úkol daleko za hranicemi jejích schopností.

Pavel se chlubil svou slabostí, protože přivedla Boha do jeho života s ohromující mocí. Paul se stal an prázdnou nádobu a Kristus skrze něj žil a dokázal úžasné věci. Tato velká výsada je otevřena nám všem. Teprve když se vyprázdníme od vlastního ega, můžeme být naplněni něčím lepším. Když jsme slabí, pak se můžeme stát silnými.

Tak často se modlíme síla , když ve skutečnosti to, co Pán chce, je, abychom zůstali ve své slabosti, zcela závislí na něm. Pavel dále řekl: ‚Proto mám zalíbení ve svých slabostech a v urážkách, těžkostech, pronásledování a potížích, které trpím pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem silný.“ (2. Korinťanům 12:10, NLT)

Naše lidské slabosti neustále otevírají cestu k tomu, aby skrze nás zářil více Pánovy moci a milosti.

Pavel se naučil mít radost ze svých potíží a slabostí, protože přinesly Boží požehnání, která spočinula na jeho životě. Tohle slovoodpočinekve verši 9 zprostředkovává obraz Kristovy moci rozprostírající se nad Pavlem jako stan. Myslíme si, že naše fyzické ostny nám budou bránit ve službě Pánu, i když ve skutečnosti je pravý opak pravdou. Zdokonalují nás, aby mohla být skrze okno naší lidské slabosti zjevena Kristova božská moc.