Ježíš volá Dvanáct apoštolů (Marek 3:13-19)

The Ježíš volá Dvanáct apoštolů pasáž z Marka 3:13-19 je jedním z nejdůležitějších příběhů v Bibli. Vypráví o Ježíšově výběru dvanácti apoštolů, kteří budou základem jeho služby. Pasáž je plná symboliky a významu a je mocnou připomínkou důležitosti víry a poslušnosti.

Pasáž začíná tím, že Ježíš vystoupil na horu a volal na své učedníky. Poté jmenuje dvanáct apoštolů, z nichž každý má v jeho službě jedinečnou roli. Ježíš jim pak dává pravomoc kázat a uzdravovat a vyhánět démony.

Pasáž je plná symboliky a významu. Dvanáct apoštolů představuje dvanáct izraelských kmenů a hora symbolizuje Boží království. Pasáž také zdůrazňuje důležitost víry a poslušnosti, protože apoštolové musí následovat Ježíšovy příkazy, aby byli úspěšní ve svém poslání.

The Ježíš volá Dvanáct apoštolů pasáž je důležitou připomínkou síly víry a poslušnosti. Je to silný příběh, který je plný symboliky a významu a je nezbytnou součástí Bible. Je to připomínka důležitosti následování Ježíšových příkazů a síly víry a poslušnosti.

• 13 I vystoupil na horu a zavolal k sobě, koho chtěl, a přišli k němu. 14 A ustanovil dvanáct, aby byli s ním a aby je posílal kázat, 15 A aby měli moc uzdravovat nemoci a vyhánět démony. 16 A Šimon dal příjmení Petr; 17 A Jakub, syn Zebedeův, a Jan, bratr Jakubův; a dal jim přízvisko Boanerges, což je Synové hromu: 18 Ondřej, Filip, Bartoloměj a Matthew a Tomáš, a Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš a Šimon kananejský , 19 A Jidáš Iškariotský , který ho také zradil: a vešli do domu.

• Porovnejte : Matouš 10:1-4; Lukáš 6,12-16

Ježíš Dvanáct apoštolů

V tomto okamžiku Ježíš oficiálně shromažďuje své apoštoly, alespoň podle biblických textů. Příběhy naznačují, že mnoho lidí následovalo Ježíše, ale jsou to jediní, o kterých je Ježíš zaznamenán jako o zvláštních. Skutečnost, že vybral dvanáct, spíše než deset nebo patnáct, je odkazem na dvanáct izraelských kmenů.

Zvláště významní se zdají být Šimon (Petr) a bratři Jakub a Jan, protože tito tři dostávají zvláštní jména od Ježíše. Pak je tu samozřejmě Jidáš – jediný další s příjmením, i když mu ho nedal Ježíš –, který je už na konci příběhu připraven na případnou Ježíšovu zradu.

Volání jeho učedníků na horu má evokovat Mojžíšovy zážitky na hoře Sinaj. Na Sinaji bylo dvanáct kmenů Hebrejů; zde je dvanáct učedníků. Na Sinaji obdržel Mojžíš zákony přímo od Boha; zde učedníci přijímají moc a autoritu od Ježíše, Syna Božího. Oba příběhy jsou příkladem vytváření pout společenství – jeden legalistický a druhý charismatický. I když je tedy křesťanská komunita prezentována jako paralela s vytvořením židovské komunity, jsou zdůrazňovány důležité rozdíly.

Když je Ježíš shromáždil, zmocňuje své apoštoly, aby dělali tři věci: kázali, uzdravovali nemoc a vyháněli ďábly. To jsou tři věci, které Ježíš sám dělal, a proto je svěřuje pokračování svého poslání. Existuje však jedna pozoruhodná absence: odpuštění hříchů. To je něco, co Ježíš udělal, ale ne něco, k čemu jsou apoštolové oprávněni.

Možná to autor Marka jen zapomněl zmínit, ale to je nepravděpodobné. Možná se Ježíš nebo autor Marka chtěli ujistit, že tato moc zůstane u Boha a nebude to něco, co by si mohl tvrdit jen tak někdo. To však vyvolává otázku, proč kněží a další Ježíšovi představitelé dnes tvrdí právě toto.

Toto je mimochodem poprvé, kdy je Šimon ve většině literatury a evangelijních zpráv označován jako „Šimon Petr“, běžně se mu říká Petr, což bylo evidentně nutné, protože zde byl přidán další apoštol jménem Simone.

Poprvé je také zmíněn Jidáš, ale co znamená ‚Iškariotský‘? Někteří to četli tak, že to znamená ‚muž z Keriothu‘, města v Judeji. To by z Jidáše udělalo jediného Judejce ve skupině a něco jako outsidera, ale mnozí argumentovali, že je to pochybné.

Jiní tvrdili, že chyba v opisovači transponovala dvě písmena a že Jidáš byl ve skutečnosti pojmenován ‚Sicariot‘, člen strany Sicarii. Toto pochází z řeckého slova pro „vrahy“ a byla to skupina fanatických židovských nacionalistů, kteří si mysleli, že jediným dobrým Římanem je mrtvý Říman. Jidáš Iškariotský tedy mohl být Jidáš Terorista, což by činnost Ježíše a jeho tlupy veselých mužů dalo úplně jinak.

Jestliže dvanáct apoštolů bylo primárně pověřeno kázáním a uzdravováním, člověk by se divil, o jakých věcech mohli kázat. Měli jednoduché evangelijní poselství, jaké vyprávěl Ježíš v první kapitole Marka, nebo už začali s úkolem zkrášlovat, který se stal křesťanským teologie tak složité dnes?