Čtení Písma na Svatý týden
The Čtení Písma na Svatý týden jsou důležitou součástí křesťanské tradice. Tato sbírka čtení poskytuje příležitost k zamyšlení nad událostmi Ježíšova života a smrti a k přípravě na Velikonoční neděli. Čtení jsou převzata ze čtyř evangelií a jsou uspořádána v chronologickém pořadí.
Funkce
The Čtení Písma na Svatý týden nabízejí ucelený výběr čtení ze čtyř evangelií. Každý den Svatého týdne je zastoupen s výběrem čtení pro každý den. Čtení jsou řazena chronologicky, takže čtenář může sledovat události Ježíšova života a smrti v posloupnosti.
Výhody
The Čtení Písma na Svatý týden poskytnout příležitost zamyslet se nad událostmi Ježíšova života a smrti. Čtení jsou uspořádána v chronologickém pořadí, což umožňuje čtenáři sledovat události Ježíšova života a smrti za sebou. Čtení také poskytují příležitost připravit se na Velikonoční neděli a rozjímat o významu Ježíšovy smrti a vzkříšení.
Závěr
The Čtení Písma na Svatý týden jsou důležitou součástí křesťanské tradice. Tato sbírka čtení poskytuje příležitost k zamyšlení nad událostmi Ježíšova života a smrti a k přípravě na Velikonoční neděli. Čtení jsou převzata ze čtyř evangelií a jsou uspořádána v chronologickém pořadí. Díky tomu je snadné sledovat události Ježíšova života a smrti za sebou a rozjímat o významu Ježíšovy smrti a vzkříšení.
Začínáme Svatý týden s triumfálním průvodem Květné neděle, kdy Kristus vstoupil do Jeruzaléma a lidé před ním položili na cestu palmy. O pět dní později, na Velký pátek, byli někteří z těch samých lidí pravděpodobně mezi těmi, kteří volali: ‚Ukřižuj ho!'
Zdvojnásobení našeho úsilí
Z jejich chování se můžeme mnohému naučit. 'Duch je ochotný, ale tělo je slabé,' a dokonce jako Půjčil se blíží ke konci, uvědomujeme si, že stejně jako ti, kteří volali po Kristově ukřižování, až příliš často sklouzáváme a upadáme do hříchu. Během těchto posledních dnů, zejména během Velikonoční tři dny Zeleného čtvrtka, Velkého pátku a Bílé soboty bychom měli zdvojnásobit své úsilí modlitba a půst , abychom byli hodni oslavit Kristovo vzkříšení dne velikonoční neděle .
Nová smlouva, zpečetěná krví Kristovou
To je také tématem těchto čtení Písma pro Svatý týden, protože svatý Pavel nás v Listu Hebrejům vyzývá, abychom se nevzdávali naděje, ale pokračovali v boji, protože Kristus, věčný velekněz, ustanovil Novou smlouvu to nikdy nepomine a pro naši spásu to zpečetil svou krví.
Čtení pro každý den Svatého týdne, která najdete na následujících stránkách, pocházejí z Officia čtení, části Liturgie hodin, oficiální modlitby Církve.
01 z 07Čtení Písma na Květnou neděli
Pontifikál Alberta ze Šternberka, Knihovna Strahovského kláštera, Praha, Česká republika. Fred de Noyelle/Getty Images
Kristus, poslední oběť
Ve čteních pro pátý týden roku Půjčil Církev zdůraznila věčné kněžství Krista, velekněze, který nikdy neumírá. Během Svatého týdne vidíme druhou stranu, jako v tomto čtení z Listu Židům: Kristus je také věčnou obětí. Nová smlouva v Kristu nahrazuje starou. Zatímco oběti staré smlouvy musely být přinášeny znovu a znovu a nemohly přivést ty, kdo je přinášeli, ke svatosti, Kristova oběť je přinášena jednou provždy a v ní můžeme všichni dosáhnout dokonalosti.
02 z 07Židům 10:1-18 (Douay-Rheims 1899 American Edition)
Neboť zákon má stín budoucích dobrých věcí, nikoli samotný obraz věcí; stejnými oběťmi, které neustále každý rok přinášejí, nemohou příchozí k dokonalosti nikdy přivést: Neboť pak by přestali být obětováni, protože věřící, kteří se jednou očistí, by již neměli mít svědomí z hříchu. každý rok připomínání hříchů. Neboť není možné, aby byl hřích odstraněn krví volů a koz. Pročež, když přichází na svět, praví: Oběti a obětiny bys nechtěl, ale tělo jsi mi přizpůsobil: Holocausty za hřích se ti nelíbily. Tehdy jsem řekl: Hle, přicházím, v hlavě knihy je o mně psáno, abych činil tvou vůli, Bože.
Když jsi předtím řekl: Oběti, obětiny a oběti za hřích nechceš, ani se ti nelíbí, které jsou přinášeny podle zákona. Tehdy jsem řekl: Hle, přicházím, abych činil tvou vůli, Bože.
Ve které vůli jsme jednou posvěceni obětováním těla Ježíše Krista. A každý kněz skutečně denně slouží a často přináší stejné oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. Ale tento muž obětující jednu oběť za hříchy, na věky sedí na pravici Boží, od nynějška v očekávání, dokud nepřátelé jeho nebudou položeni za podnož jeho nohou. Neboť jednou obětí zdokonalil na věky ty, kdož jsou posvěceni.
A Duch Svatý nám to také dosvědčuje. Neboť potom řekl: A toto je závěť, kterou jim učiním po těch dnech, praví Pán. Své zákony vložím do jejich srdcí a do jejich mysli je napíšu: A na jejich hříchy a nepravosti již nebudu vzpomínat. Nyní tam, kde je jejich odpuštění, již není obětí za hřích.
Čtení Písma na pondělí Svatého týdne
Muž listuje v Bibli. Peter Glass/Design Pics/Getty Images
Víra v Krista přináší nový život
Máme věčného velekněze a věčnou oběť v Ježíši Kristu. Zákon již není vnucován navenek, jak tomu bylo v stará smlouva , ale vepsáno do srdcí těch, kdo věří. Nyní, jak píše svatý Pavel v Listu Hebrejům, musíme jednoduše vytrvat ve víře. Když pochybujeme nebo ustupujeme, upadáme do hříchu.
03 z 07Židům 10:19-39 (Douay-Rheims 1899 American Edition)
Mít tedy, bratří, důvěru ve vstoupení do svatosti skrze krev Kristovu; novou a živou cestu, kterou nám zasvětil skrze závoj, to jest své tělo, a velekněze nad domem Božím: Přistupme s opravdovým srdcem v plnosti víry, majíce svá srdce pokropená od zlého svědomí a naše těla omytá čistou vodou. Neochvějně se držme vyznání své naděje (neboť je věrný, který zaslíbil) a hleďme jeden na druhého, abychom se popudili k lásce a k dobrým skutkům: Neopouštějme své shromáždění, jak jsou někteří ve zvyku; ale utěšování jeden druhého, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží den.
Neboť jestliže vědomě hřešíme poté, co jsme poznali pravdu, nezbývá nám nyní žádná oběť za hříchy, ale určité strašlivé očekávání soudu a zuřivost ohně, který pohltí protivníky. Muž, který ruší zákon Mojžíš , umírá bez jakéhokoli slitování pod dvěma nebo třemi svědky: Čím více, myslíte si, že si zaslouží horší tresty, kdo šlapal pod nohama Božího Syna a považoval krev závěti za nečistou, kterou byl posvěcen, a obětoval urážku Duchu milosti? Neboť známe toho, který řekl: Mně patří pomsta a já odplatím. A znovu: Hospodin bude soudit svůj lid. Upadnout do rukou živého Boha je strašná věc.
Ale vzpomeň si na dřívější dny, kdy jsi osvícený snášel velký boj utrpení. A na jedné straně skutečně, potupami a souženími, byli učiněni hledím; a na druhé straně se stali jejich společníky, kteří byli v takovém druhu používáni. Neboť vy oba jste měli soucit s těmi, kteří byli v kapelách, a s radostí jste přijali, když vás zbavili vlastního majetku, protože jste věděli, že máte lepší a trvalejší podstatu. Neztrácejte tedy důvěru, která má velkou odměnu. Neboť trpělivost je pro vás nezbytná; abyste konající vůli Boží obdrželi zaslíbení.
Neboť ještě málo a velmi málo, a ten, který má přijít, přijde a nebude otálet. Ale můj spravedlivý žije z víry; jestliže se však stáhne, nepotěší mou duši. Ale my nejsme děti stáhnutí se do záhuby, ale víry ke spáse duše.
Čtení Písma na úterý Svatého týdne
Zlatolistá bible. Jill Fromer/Getty Images
Kristus, počátek a konec naší víry
Jak se blíží Velikonoce, slova svatého Pavla v Listu Hebrejům jsou aktuální. Musíme pokračovat v boji; nesmíme se vzdávat naděje. I když procházíme zkouškami, měli bychom se utěšovat příkladem Krista, který zemřel za naše hříchy. Naše zkoušky jsou naší přípravou na to, abychom povstali k novému životu s Kristem velikonoční .
04 z 07Židům 12:1-13 (Douay-Rheims 1899 American Edition)
A proto i my, když máme nad hlavou tak velký oblak svědků, odkládáme každou tíhu a hřích, který nás obklopuje, běžme s trpělivostí do boje, který nám byl navržen: Pohlédneme-li na Ježíše, původce a dovršovatele víry, který radost postavená před něj, vydržela kříž, pohrdajíc hanbou, a nyní sedí po pravici Božího trůnu. Neboť myslite pilně na toho, kdo snášel takový odpor hříšníků proti němu samému; abyste nebyli unavení a neomdlévali ve svých myslích. Nebo jsi ještě neodolal až do krve, bojuješ proti hříchu, a zapomněl jsi na útěchu, která k tobě mluví jako k dětem, když říká: Můj synu, nezanedbej kázeň Páně; ani se neunavuj, když jsi od něho pokárán. Neboť koho Pán miluje, toho trestá; a bičuje každého syna, kterého přijme.
Vytrvejte pod disciplínou. Bůh s vámi nakládá jako se svými syny; nebo jaký je syn, kterého otec nekoriguje? Jste-li bez trestu, jehož se všichni účastníte, pak jste bastardi, a ne synové.
Navíc jsme měli otce svého těla za učitele a měli jsme je v úctě. Což nemáme mnohem více poslouchat Otce duchů a žít? A oni nás po několik dní podle své vůle poučovali, ale on pro náš prospěch, abychom přijali jeho posvěcení.
Nyní se zdá, že každý nynější trest s sebou nepřináší radost, ale zármutek, ale potom vydá těm, kdo jsou jím vykonáváni, nejpokojnější ovoce spravedlnosti. Pročež zvedněte ruce, které visí, a kolena ochablá, a udělejte rovné kroky nohama svým, aby nikdo, zastaviv se, neušel z cesty; ale raději se uzdravit.
Čtení Písma na středu Svatého týdne (Spy Wednesday)
Kněz s lektorem. nedefinováno
Náš Bůh je stravující oheň
Tak jako Mojžíš přiblížil hora Sinaj Toto čtení z Listu Hebrejům nám říká, že bychom se měli přiblížit k hoře Sion, našemu nebeskému domovu. Bůh je stravující oheň, skrze nějž jsme všichni očištěni, pokud nasloucháme Jeho Slovu a děláme pokroky ve svatosti. Pokud se však nyní od Něho odvrátíme poté, co jsme přijali Kristovo zjevení, náš trest bude větší než trest těch Izraelitů, kteří reptali proti Pánu, a proto jim bylo zakázáno vstoupit do Země zaslíbená .
05 z 07Židům 12:14-29 (Douay-Rheims 1899 American Edition)
Následujte pokoj se všemi lidmi a svatost: bez níž nikdo nespatří Boha. Dívejte se pilně, aby někdo nestál o milost Boží; aby žádný kořen hořkosti vyvěrající nepřekážel a aby se jím mnozí neposkvrnili. Aby tam nebyl nějaký smilník nebo profánní člověk Ezau ; který za jeden nepořádek prodal své první prvorozenství. Neboť vězte, že poté, když chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut; nenalezl totiž žádné místo pokání, i když ho se slzami hledal.
Nepřišli jste totiž k hoře, které by se bylo možné dotknout, a hořícímu ohni, vichřici, tmě, bouři, zvuku trubky a hlasu slov, kterým se ti, kdo slyšeli, omlouvali, že nesmělo jim být řečeno slovo: Neboť nevydrželi, co bylo řečeno: A dotkne-li se hory cokoli, bude ukamenováno. A tak strašné bylo to, co bylo vidět, Mojžíš řekl: Bojím se a třesu se.
Vy jste však přišli na horu Sion a do města živého Boha, nebeského Jeruzaléma, a do společnosti mnoha tisíců lidí. andělé , A církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a Bohu, soudci všech, a duchům spravedlivých, kteří se stali dokonalými, a Ježíši, prostředníkovi nového zákona, a kropení krví který mluví lépe než ten o Abel .
Hleďte, abyste odmítli toho, kdo mluví. Neboť jestliže neunikli oni, kteří odmítli toho, který mluvil na zemi, tím spíše my, kteří se odvrátíme od toho, který k nám mluví z nebe. Jehož hlas tehdy pohnul zemí; ale nyní zaslíbil, řka: Ještě jednou, a pohnu nejen zemí, ale i nebem. A v tom říká: Ještě jednou znamená překlad pohyblivých věcí tak, jak byly vyrobeny, aby zůstaly ty věci, které jsou nehybné.
Když tedy obdržíme nehybné království, máme milost; služme, Bohu se líbíce, s bázní a úctou. Neboť náš Bůh je stravující oheň.
Čtení Písma na Zelený čtvrtek (Zelený čtvrtek)
Stará Bible v latině. Myron/Getty Images
Kristus, zdroj naší věčné spásy
Zelený čtvrtek ( Zelený čtvrtek ) je dnem, kdy Kristus ustanovil novozákonní kněžství . V tomto čtení z Listu Hebrejům nám svatý Pavel připomíná, že Kristus je velký velekněz, podobný nám ve všem kromě hříchu. Byl v pokušení , aby mohl pochopit naše pokušení; ale jelikož byl dokonalý, dokázal se nabídnout jako dokonalou oběť Bohu Otci. Tato oběť je zdrojem věčné spásy všech, kdo věří v Krista.
06 z 07Židům 4:14-5:10 (Douay-Rheims 1899 American Edition)
Majíce tedy velkého velekněze, který vstoupil do nebes, Ježíše, Syna Božího. Držme se svého vyznání. Nemáme totiž velekněze, který by se nemohl slitovat s našimi slabostmi, ale pokoušeného ve všem, jako jsme my, bez hříchu. Pojďme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost v dočasné pomoci.
Neboť každý velekněz vzatý z lidí je ustanoven pro lidi ve věcech, které náleží Bohu, aby přinášel dary a oběti za hříchy: Kdo se může slitovat s nevědomými a bloudícími, protože on sám je také kompasován s nemocí. A proto má, jako za lid, tak i za sebe, obětovati za hříchy. Nikdo si nevezme tu čest, ale ten, kdo je povolán od Boha, jako byl Áron.
Tak se také neoslavil Kristus, aby se stal veleknězem, ale ten, který mu řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil. Jak praví také na jiném místě: Ty jsi kněz na věky, podle řádu Melchisedech .
Který ve dnech svého těla, se silným křikem a slzami, přednášel modlitby a prosby tomu, kdo ho mohl zachránit před smrtí, byl vyslyšen k jeho úctě. A přestože byl skutečně Synem Božím, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl: A když byl dovršen, stal se pro všechny, kdo ho poslouchají, příčinou věčné spásy. Bohem povolán veleknězem podle řádu Melchisedecha.
Čtení Písma na Velký pátek
Stará Bible v angličtině. Obrázky Godong/Getty
Kristova krev otevírá brány nebes
Naše vysvobození je na dosah ruky. V tomto čtení z Listu Hebrejům svatý Pavel vysvětluje, že Nová smlouva, stejně jako Stará, musela být zpečetěna krví. Tentokrát však krví není krev telat a kozlů, kterou Mojžíš obětoval na úpatí hory Sinaj, ale krev Beránka Božího, Ježíše Krista, obětovaná na kříži dne Dobrý pátek . Kristus je oběť i velekněz; Svou smrtí vstoupil do Nebe, kde se ‚může za nás nyní zjevit v přítomnosti Boží‘.
07 z 07Židům 9:11-28 (Douay-Rheims 1899 American Edition)
Ale Kristus, který přišel jako velekněz budoucích dobrých věcí, prostřednictvím většího a dokonalejšího stánku, který nebyl vyroben rukou, to jest ne z tohoto stvoření: ani krví kozlů nebo telat, ale svou vlastní. krev, jednou vstoupila do svatých a dosáhla věčného vykoupení.
Neboť posvěcuje-li krev kozlů a volů a kropený popel z jalovice poskvrněné k očištění těla, oč více bude krev Kristova, který se skrze Ducha svatého obětoval neposkvrněného Bože, očisti naše svědomí od mrtvých skutků, abychom sloužili živému Bohu?
A proto je prostředníkem nového zákona: aby jeho smrtí k vykoupení těch provinění, která byla za předchozího zákona, dostali zaslíbení věčného dědictví ti, kdo jsou povoláni. Neboť tam, kde existuje závěť, musí nutně nastat smrt zůstavitele. Závěť je totiž platná poté, co lidé zemřou: jinak je zatím bez síly, dokud zůstavitel žije. Načež ani jeden nebyl skutečně zasvěcen bez krve.
Když totiž Mojžíš přečetl všechna přikázání zákona všemu lidu, vzal krev telat a koz, vodu, šarlatovou vlnu a yzop a pokropil samotnou knihu i všechen lid a řekl: Toto je krev závěti, kterou vám Bůh přikázal. Podobně pokropil krví i svatostánek a všechny nádoby kazatelské služby. A téměř všecko se podle zákona očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.
Je tedy nutné, aby vzory nebeských věcí byly očištěny těmito: ale samy nebeské věci lepšími oběťmi, než jsou tyto. Ježíš totiž nevešel do rukou udělaných svatých, vzorů pravdy, ale do samého nebe, aby se za nás nyní ukázal před Boží tváří. Ani to, že by se měl často nabízet, jako velekněz vchází do svatyně , každý rok s krví jiných: Neboť tehdy měl často trpět od počátku světa, ale nyní se jednou na konci věků zjevil, aby zničil hřích svou obětí. A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom soud: Tak i Kristus byl jednou obětován, aby vyčerpal hříchy mnohých; podruhé se zjeví bez hříchu těm, kdo ho očekávají, ke spasení.
Čtení Písma na Bílou sobotu
Evangelia svatého Chada v katedrále Lichfield. Hra Philip/Getty Images
Skrze víru vstupujeme do věčného odpočinku
Na Bílá sobota , Kristovo tělo leží v hrobě, oběť obětovaná jednou provždy. Stará smlouva, jak nám říká svatý Pavel v tomto čtení z Listu Hebrejům, pominula a nahradila ji Nová smlouva v Kristu. Stejně jako Izraelcům, které Hospodin vyvedl z Egypta, byl odepřen vstup do zaslíbené země kvůli jejich nedostatku. víra , i my můžeme padnout a připravit se o Království nebeské.
Židům 4:1-13 (Douay-Rheims 1899 American Edition)
Bojme se proto, aby se o zaslíbení, že vstoupí do jeho odpočinku, nikdo z vás nepovažoval za nedostatkového. Neboť i nám bylo oznámeno, podobně jako jim. Ale slovo slyšení jim neprospělo, protože nebylo smíšené s vírou v to, co slyšeli.
Neboť my, kteří jsme uvěřili, vstoupíme do odpočinku; jak řekl: Jak jsem přísahal ve svém hněvu; Pokud vejdou do mého odpočinku; a to skutečně, když byla dokončena díla od založení světa. Neboť na jednom místě mluvil o sedmém dni takto: A Bůh odpočinul sedmého dne ode všech svých děl. A na tomto místě znovu: Pokud vejdou do mého odpočinku.
Zbývá tedy, že někteří do ní vejdou, a ti, jimž to bylo poprvé zvěstováno, nevešli pro nevěru: Opět omezuje určitý den, řka v Davidovi: Dnes, po tak dlouhé době, jako výše je řečeno: Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.
Neboť kdyby jim Ježíš dal odpočinek, nikdy by potom nemluvil o jiném dni. Božímu lidu tedy zbývá den odpočinku. Neboť kdo vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svých skutků, jako Bůh odpočinul od svých. Pospěšme si tedy, abychom vešli do toho odpočinku; aby někdo neupadl do stejného příkladu nevěry.
Neboť slovo Boží je živé a účinné a pronikavější než jakýkoli dvousečný meč; a sahá až k rozdělení duše a ducha, také kloubů a kostní dřeně, a je rozeznatelem myšlenek a záměrů srdce. Ani není žádného tvora neviditelného v jeho očích, ale všechny věci jsou nahé a otevřené jeho očím, k nimž je naše řeč.
Zdroj: Douay-Rheims 1899 American Edition of the Bible (ve veřejné doméně)
