Co to znamená být nevěřící

Být an nevěřící je termín používaný k popisu někoho, kdo nevyznává stejné náboženské přesvědčení jako většina. Často se používá k popisu těch, kteří nejsou součástí hlavního proudu víry nebo kteří byli považováni za heretiky. Termín byl používán v průběhu historie k popisu těch, kteří byli pronásledováni za svou víru.

Být an nevěřící může pro různé lidi znamenat různé věci. Pro někoho to může znamenat nedostatek víry v určité náboženství, pro jiného to může znamenat odmítnutí všech náboženských přesvědčení. Může také odkazovat na ty, kteří jsou považováni za osoby mimo hlavní proud víry nebo kteří byli označeni jako heretici.

V některých případech být an nevěřící lze chápat jako formu protestu proti status quo. Může to být způsob, jak vyjádřit odmítnutí zavedeného náboženského řádu a postavit se proti moci většiny. Lze to také považovat za způsob, jak zpochybnit autoritu náboženských vůdců a postavit se za vlastní přesvědčení.

Být an nevěřící lze také vnímat jako způsob, jak prozkoumat různé duchovní cesty a najít vlastní pravdu. Může to být způsob, jak vyjádřit touhu po svobodě myšlení a odpoutat se od omezení mainstreamové víry. Může to být také způsob, jak prozkoumat různé aspekty spirituality a najít vlastní duchovní cestu.

Být an nevěřící je osobní volbou a je třeba ji respektovat. Je důležité mít na paměti, že každý má právo na své vlastní přesvědčení a na jeho vyjádření beze strachu z pronásledování. Je také důležité pamatovat na to, že být nevěřící neznamená, že je člověk o něco méně člověk nebo si zaslouží méně respektu.

Nevěřící je doslova definován jako „ten bez víry“. Dnes je označení nevěřící technicky archaický termín označující každého, kdo pochybuje nebo popírá principy kteréhokoli náboženství, které je v jejich společnosti nejoblíbenější. Podle této definice může být nevěřící v jedné společnosti skutečným věřícím v sousední společnosti. Být nevěřící je tedy vždy relativní k čemukoli náboženství má v dané době největší sociální, kulturní a politickou moc ve společnosti. Být nevěrníkem se proto nemusí vždy rovnat ateismus .

Během moderní éry někteří ateisté přijali definici bezvěrce pro vlastní potřebu a popsali skutečnost, že nejen že v žádné nevěří, ale také že zpochybňují, pochybují a zpochybňují principy lidového náboženství své společnosti. Ateisté, kteří záměrně přijímají nálepku „nevěřící“, odmítají negativní důsledky definice pojmu. Tito sebeoznačení nevěřící argumentují, že označení by mělo být považováno za pozitivní.

Definice nevěřícího

PodleOxfordský anglický slovník, definice nevěrníka je:

1. Ten, kdo nevěří v (to, co mluvčí považuje za) pravé náboženství; ‚nevěřící‘.

2. Ve specifických aplikacích: a. Z křesťanského hlediska: Přívrženec náboženství stojícího proti křesťanství; esp. Muhammadan, Saracen (nejranější význam v angličtině); také (vzácněji), vztahoval se na Žida nebo pohana. Nyní hlavně Hist.

2.b Z nekřesťanského (zejména židovského nebo mohamedánského) pohledu: pohan, Giaour atd.

3.a. nevěřící v náboženství nebo Boží zjevení obecně; zvláště ten v křesťanské zemi, který tvrdí, že odmítá nebo popírá božský původ a autoritu křesťanství; prohlášený nevěřící. Obvykle termín oprobrium.

b. O osobách: Nevěřící; lpění na falešném náboženství; pohan, pohan atd. (srov. n.)

Dlouhodobé křesťanské používání termínu „nevěřící“ mělo tendenci být negativní, ale jak ukazuje definice č. 3, jak A, tak B, ne vždy tomu tak bylo. Označení nevěřící by, alespoň teoreticky, mohlo být také použito neutrálním způsobem k popisu někoho, kdo nebyl křesťan. Být nevěřícím tedy nemusí být nutně považováno za bytostně negativní.

I zdánlivě neutrální použití však může nést něco jako spodní proud odsouzení ze strany křesťanů kvůli obecnému předpokladu, že být nekřesťanem znamená býtméně morální, méně důvěryhodný a samozřejmě určeno do pekla. Dále je tu skutečnost, že samotný termín je odvozen od kořenů, které znamenají „nevěrný“ a z křesťanské perspektivy by bylo těžké, aby nenesl nějaké negativní konotace.

Předefinování nevěřícího

Skeptici a sekularisté začali přijímat označení nevěřící jako pozitivní označení během osvícenství poté, co na ně již bylo aplikováno církevními vůdci. Zdá se, že myšlenkou bylo vzít to jako čestný odznak, spíše než se před ním skrývat. Nevěřící se tak začalo používat jako označení pro filozofické hnutí zasvěcené reformě společnosti odstraněním negativních vlivů tradičního náboženství, náboženských institucí a náboženských pověr.

Toto „hnutí nevěřících“ bylo sekulární, skeptické a ateistické, i když ne všichni členové byli identifikováni jako ateisté a toto hnutí bylo odlišné od ostatních osvícenských hnutí, která obhajovala sekularismus a antiklerikalismus . Na začátku 20. století označení nevěřící upadlo v nemilost, protože v křesťanství mělo příliš mnoho negativních konotací.

Mnozí místo toho tíhli k označení ' sekularismus “ protože to bylo něco, co mohli přijmout společně jak bezbožní ateisté, tak liberální křesťané. Jiní, zvláště ti s kritičtějším postojem k tradičnímu náboženství, tíhli k tzv. volnomyšlenkář ' štítek a volnomyšlenkářské hnutí.

Dnes je používání označení nevěřící poměrně neobvyklé, ale ne zcela neslýchané. Nevěřící si z křesťanství stále nese určitou negativní zátěž a někteří mohou mít pocit, že jeho použití znamená přijmout křesťanskou koncepci, jak rozumět lidem. Jiní však stále vidí hodnotu v přebírání epitet a jejich „vlastnění“ prostřednictvím nového použití a nových asociací.