Vyslyšená modlitba Douglase a Glendy

Vyslyšená modlitba Douglase a Glendy je povinnou četbou pro každého, kdo hledá inspirativní příběh víry a naděje. Tato kniha, kterou napsali Glenda a Douglas, je povznášejícím a povzbudivým příběhem o tom, jak Bůh odpověděl na jejich modlitby a přivedl je k sobě blíž.

Kniha začíná krátkým představením života páru a toho, jak se seznámili. Poté vypráví příběh o tom, jak se modlili za zázrak a jak Bůh na jejich modlitby odpověděl. Autoři sdílejí své osobní zkušenosti a zápasy a jak je s vírou a vytrvalostí překonali.

Kniha je plná mocných poselství víry a naděje a je skvělou připomínkou toho, že Bůh je vždy s námi, dokonce i v našich nejtemnějších chvílích. Autoři také sdílejí praktické rady, jak zůstat silní ve víře a jak se modlit, i když se zdá, že se nic neděje.

Kniha je psána srozumitelným stylem a je plná inspirativních příběhů a anekdot. Autoři odvedli skvělou práci při předávání svého poselství víry a naděje způsobem, který je smysluplný a povznášející.

Celkově vzato je Vyslyšená modlitba Douglase a Glendy inspirativní a povznášející knihou, která ve vás zanechá povzbuzení a naději. Je to povinná četba pro každého, kdo hledá inspirativní příběh víry a naděje.

Poté, co se Douglas potýkal s těžkým rozvodem, pokračoval ve svém životě ve Velké Británii. Pět tisíc mil daleko v Guyaně prodělala jedna žena také hrozný rozvod. O několik let později a z různých kontinentů byli přivedeni na stejnou bohoslužbu, kde Bůh začal odpovídat na upřímnou modlitbu, kterou se oba ze srdce modlili. Následující osobní svědectví napsal Douglas Cartwright.

Vyslyšená modlitba Douglase a Glendy

Pokud má Bůh plán, nic ho nemůže zastavit, jak se říká Izajáš 46:10: 'Můj záměr splní a udělám vše, co budu chtít.' (NIV)

Já, Douglas, jsem měl často problém uvěřit, že Boží záměr zahrnuje i mě. Před pár lety mi bylo bez obalu a úžasně ukázáno, jak jsem se mýlil. Chcete vědět proč? Doufám, že to, co zde napíšu, bude povzbuzením pro obakřesťanské singlya ti, kteří cítí, že znovu a znovu zklamali Boha.

V roce 2002 mě moje osmiletá manželka požádala, abych se odstěhoval. Odmítl jsem a o rok později se odstěhovala a podala žádost o rozvod. Ve stejném roce se sbor, který jsem navštěvoval, zhroutil, vedoucí odstoupili a mnoho členů sboru odešlohořkosta zoufalství . Nemohl jsem pokračovat ve své práci pod vysokým tlakem, takže jsem toho nechal, odstěhoval se z našeho bytu a pronajal si malý pokoj v domě přítele. Moje žena byla pryč, moje církev byla v troskách, moje děti, moje práce a moje sebevědomí byly zdánlivě pryč.

Pět tisíc mil daleko v Guayaně, zemi na vrcholu Jižní Ameriky, prožívala žena hrozné časy. Její manžel ji opustil kvůli jiné ženě a v kostele byl ministrem. A tak se uprostřed bolesti začala s velkou vírou modlit za nového manžela. Požádala Boha o muže, který sdílel její zkušenosti s rozvodem a ztrátou, muže, který měl dvě děti, muže s hnědými vlasy a zelenýma nebo modrýma očima. Lidé jí řekli, že by neměla být ve své žádosti tak konkrétní – že jí Bůh pošle toho správného muže. Ale stejně se modlila za to, co chtěla, protože věděla, že ji její otec miluje.

Uplynuly roky. Žena z Guyany přišla do Spojeného království a o pár kilometrů dál začala pracovat jako učitelka v mateřské školce.

Bůh stejně věděl

Církev, kterou jsem navštěvoval, začala znovu budovat se zaměřením na Boha. Přesto jsem byl často naplněn zoufalstvím a nedokázal jsem požádat Boha o to, co jsem chtěl. Ale Bůh stejně věděl. Chtěl jsem ženu plnou ohně a víry s vášní pro Pána.

Jednoho dne jsem začala sdílet svou víru se skupinou žen v místním autobuse. Pozvali mě do svého kostela, na místo, kde jsem nikdy nebyl. Šel jsem se svým přítelem Danielem jen kvůli příležitosti navštívit jiný sbor věřících. Přede mnou tančila žena v jasně červených šatech a chválila Pána. Pamatuji si, jak jsem Danielovi řekl: 'Kéž bych měl trochu jejího ducha.' Ale víc jsem na to nemyslel.

Pak se stalo něco zvláštního. Ministr se zeptal, zda by někdo nechtěl přijít a podělit se o to, co pro ně Pán udělal. Cítil jsem impuls, který mohu připsat pouze duchu, který mě nutí jít a mluvit. (Ministr mi později řekl, že normálně nenechají mluvit nečleny, protože cizinci z ulice mohou v domě Božím říkat všelijaké věci.) Mluvil jsem o posledních letech a bolesti, kterou jsem trpěl, ale také jak mě Pán provedl.

Poté mi začala volat žena z církve a posílala mi povzbuzující Písma. Víš, jak mohou být muži slepí. Jen jsem si myslel, že je to povzbuzení! Jednoho dne mi ta žena poslala zprávu, která mě málem přiměla zahodit telefon: 'Co by sis myslel, kdyby ti Pán řekl, že jsem tvoje druhá polovina?'

Šokovaný jsem hledal radu a bylo mi moudře řečeno, abych se s ní sešel a řekl, že nevím. Když jsem ji potkal, mluvili jsme a mluvili. Když jsme seděli na kopci, najednou mi z očí spadly šupiny a já věděl, že Pán chce, abych si vzal tuto ženu, kterou jsem právě potkal. Bojoval jsem s pocity, ale když Pán chce, abys něco udělal, je neodolatelný. Vzal jsem ji za ruku a řekl dobře.

Jeho účel bude stát

O osmnáct měsíců později jsme cestovali do Guyany a vzali jsme se v Georgetownu.

Glenda byla v tom kostele ten den, kdy jsem mluvil – byla to žena oblečená v červeném. Pán jí ukázal, že jsem muž, za kterého se modlila. Jak pokorné je uvědomit si, že jste pro někoho vyslyšenou modlitbou!

Věci stále nejsou dokonalé. Po mém návratu do Spojeného království bylo mé ženě zamítnuto vízum na sedm měsíců a teprve nyní jsme dostali povolení k návratu z Guyany. Ale i přes tuto dobu naše přátelství vzkvétalo, když spolu mluvíme každý večer, možná více, než má mnoho manželských párů příležitost!

Chci vás povzbudit v několika věcech. Boží vůle je zcela suverénní a on si bude dělat, co se mu zlíbí. Ale není špatné žádat o věci, které chce i po vás. Byla mi dána krásná, silná a vášnivá žena Boží, aby se stala mou přítelkyní a společnicí v Pánu, i když jsem tomu nevěřil. Náš Otec skutečně ví, co chceme, než o to požádáme. (Matouš 6:8)

Moje žena říká, že bychom měli prosit o to, co chceme: ‚Raduj se v Hospodinu a on ti dá touhy tvého srdce. (Žalm 37:4 NIV ). Souhlasím, a přesto byl Pán natolik milostivý, že mi tuto touhu splnil, než jsem o to požádal. Ale radím se zeptat!

Poznámka editora: V době, kdy bylo toto svědectví zveřejněno, byli Douglas a Glenda šťastně shledáni ve Spojeném království.