Na počest Nanebevzetí
Na počest Nanebevzetí je a mistrovský a pohybující se příběh víry, rodiny a lásky. Napsáno autorem J.T. McDaniel , román sleduje cestu mladé ženy, Kateřina , když se snaží najít své místo ve světě. Katherine na své cestě objevuje sílu víry, rodiny a lásky a jak tyto tři síly mohou utvářet její život.
Román je krásně napsaný, s živými popisy a poutavými postavami. McDanielův styl psaní je poetický i silný a jeho použití symboliky a obrazů je strhující. Příběh je plný emocí a srdce a čtenáři zjistí, že jsou Katherininou cestou hluboce dojati.
Na počest Nanebevzetí je a musíš číst pro každého, kdo hledá inspirativní a podnětný příběh. Se svými silnými tématy a podmanivým psaním tento román jistě zůstane u čtenářů dlouho poté, co dočtou poslední stránku.
Tuto krásnou modlitbu ke cti Nanebevzetí Panny Marie složil papež Pius XII. V roce 1950 tentýž papež prohlásil Nanebevzetí, víru, že Panna Maria byla na konci svého pozemského života vzata tělem i duší do nebe, jako dogma katolické církve. Tato víra nebyla zdaleka teologickou inovací, ale křesťané všeobecně zastávali od nejstarších dob křesťanství a po reformaci trvalo staletí, než se tato víra začala rozkládat i mezi protestanty. V roce 1950 se však stal terčem útoku a Piovo prohlášení o dogmatu, stejně jako všechna cvičení papežské neomylnosti, podporovalo tradici, nikoli ji v rozporu. (Další informace o historii křesťanské víry v Nanebevzetí najdete v části o historii Nanebevzetí Panny Marie a zjistit jestli Marie zemřela před svým Nanebevzetím .)
Během této modlitby si všimnete ozvěny Zdrávas Svatá Královno a poslední odstavec opakuje několik frází posledně jmenovaného modlitba doslovně. Nanebevzetí Panny Marie a myšlenka její královny v nebi jsou spolu úzce svázány; a katolíci slaví královnu Marie v oktávě (osmý den) Nanebevzetí Panny Marie.
Na počest Nanebevzetí
Ó Neposkvrněná Panno, Matko Boží a Matko lidí.
Věříme se vší vroucností své víry ve tvé triumfální Nanebevzetí, tělem i duší, do nebe, kde tě všechny andělské sbory a všechny legie svatých oslavují jako Královnu; a spojujeme se s nimi, abychom chválili a velebili Pána, který vás povýšil nad všechna ostatní čistá stvoření, a abychom vám vzdali hold naší oddanosti a naší lásky.
Víme, že tvůj pohled, který na zemi bděl nad pokorným a trpícím Ježíšovým lidstvem, je v nebi naplněn vizí onoho oslaveného lidstva a vizí nestvořené moudrosti; a že radost vaší duše v přímém rozjímání o rozkošné Trojici způsobuje, že vaše srdce buší ohromnou něhou.
A my, ubozí hříšníci, jejichž tělo tíží let duše, vás prosíme, abyste očistil naše srdce, abychom se, zatímco zůstaneme zde dole, naučili vidět Boha a samotného Boha v krásách jeho stvoření.
Věříme, že se vaše milosrdné oči mohou odhodlat pohlédnout dolů na naše trápení a naše trápení, na naše boje a naše slabosti; aby se tvá tvář usmívala nad našimi radostmi a našimi vítězstvími; abyste slyšeli Ježíšův hlas, jak vám říká o každém z nás, jako vám kdysi řekl o svém milovaném učedníkovi: hle, tvůj syn.
A my, kteří tě voláme jako svou Matku, jako Jan, tě bereme jako průvodce, sílu a útěchu našeho smrtelného života.
Jsme inspirováni jistotou, že tvé oči, které plakaly nad zemí, zalévanou krví Ježíšovou, jsou stále obráceny k tomuto světu, drženému ve spárech válek, pronásledování a útlaku spravedlivých a slabých.
A ze stínů tohoto slzavého údolí hledáme ve vaší nebeské pomoci a něžném milosrdenství útěchu pro naše bolavá srdce a pomoc ve zkouškách Církve a naší vlasti.
Konečně věříme, že ve slávě, kde kralujete, oděni sluncem a korunovaní hvězdami, jste po Ježíši radostí a jásotem všech andělů a všech svatých.
A z této země, po níž šlapeme jako poutníci, utěšeni svou vírou v budoucí vzkříšení, hledíme na tebe, na svůj život, na svou sladkost a na svou naději; přitáhni nás kupředu sladkostí svého hlasu, abys nám jednoho dne, po našem vyhnanství, ukázal Ježíše, požehnaný plod tvého lůna, ó Klemente, ó milující, ó sladká Panno Maria.
